Tento text nabízí filosofický rozbor Heideggerova spisu „O podstatě pravdy“, přičemž se zaměřuje především na pojetí svobody a „otevřeného pole“. Autor interpretuje Heideggerovu svobodu nikoli jako pouhou „svobodu od“, nýbrž jako aktivní „svobodu k“ něčemu – konkrétně k sebeoddání se jsoucnu v jeho zjevnosti. Zásadní důraz je kladen na ontologický rozdíl mezi běžným jsoucnem a člověkem. Zatímco jsoucno do otevřenosti pouze „vstupuje“ (přečnívá) a je jí neseno, člověk se vyznačuje „ek-sistencí“, tedy aktivním vyčníváním ze sebe samého a vystavením se pravdě. Text rozvíjí myšlenku, že svoboda není vlastnictvím člověka, ale naopak svoboda se zmocňuje člověka a vtahuje jej do otevřeného pole. Tento proces sebe-přesahu je paradoxně jedinou cestou, jak se člověk může stát sám sebou a dosáhnout svébytnosti. Autor rovněž odmítá objektivismus a realismus jako formy redukce a zkreslení pravé podstaty jsoucna.