Dopis č. 21 ze září 1977 se zaměřuje na koncept „práce v pozitivním“ jako nezbytnou alternativu k pouhé kritice politické situace. Autor zdůrazňuje potřebu vytvářet paralelní prostory pro svobodnou kulturu, vědu a vzdělávání, které by sloužily jako oázy normality v anomálním režimu. Mezi konkrétní příklady občanské sebeobrany řadí samizdatovou literaturu (např. edice Petlice) a neformální vzdělávací sítě, v nichž zakázaní profesoři vyučují mládež, které byl odepřen přístup ke studiu. Text dále akcentuje význam mezilidské solidarity a překonání sociální izolace. Autor redefinuje autentický socialismus jako vztah založený na pomoci slabým a pronásledovaným, nikoliv na ideologických frázích. V závěru dopis reflektuje význam Charty 77 s tím, že klíčový není samotný podpis, ale odhodlání jednat jako svobodný občan a projevovat solidaritu s oběťmi bezpráví. Cílem těchto aktivit je položit základy pro budoucí duchovní a kulturní život společnosti.