Tato úvaha se zabývá problematikou filosofických slovníků a specifiky filosofické terminologie. Autor argumentuje, že ve filosofii neexistuje a ani nemůže existovat jednotná, pevně fixovaná terminologie. Každý filosofický systém totiž vyžaduje úpravu obecného jazyka, upřesňování významů nebo vytváření neologismů. Filosofické myšlení je bytostně spjato s jazykem a jeho kořeny, což činí stručné filosofické slovníky problematickými. Smysl mají především slovníky zaměřené na konkrétní myslitele nebo slovníky historické a komparativní. Text dále rozlišuje mezi terminologií a pojmovou pevností. Zatímco přílišná fixace termínů může vést k myšlenkové rutině, pojmová stabilita je pro filosofii klíčová. Autor zdůrazňuje, že ačkoliv se filosofové mohou terminologicky lišit, často pracují s podobnými pojmovými strukturami. Sledování proměn práce s těmito pojmy v různých kontextech pak odhaluje napětí mezi logickou setrvalostí pojmu a dynamikou živého myšlení. Tato dynamika je podstatou filosofického zkoumání a vývoje myšlenek v čase.