Tento text představuje přepis rozhlasového dialogu s filosofem Ladislavem Hejdánkem o osvícenství jako klíčové etapě evropského myšlení. Hejdánek interpretuje osvícenství především jako protest proti doznívajícímu středověku a jeho dogmatismu, přičemž navazuje tam, kde renesance a reformace nedosáhly úplného úspěchu. Hlavním přínosem hnutí je prosazení rozumu jako „světla“ a rozvoj kriticismu, který zasáhl vědu, politiku i umění. Diskuse se věnuje myšlenkovým kořenům u Descarta či Locka, specifickému dopadu josefínských reforem v českých zemích a významu Josefa Dobrovského. Za vrcholnou postavu považuje Hejdánek Immanuela Kanta, který osvícenský projekt završil tím, že podrobil kritice samotné možnosti a meze lidského rozumu. Navzdory moderním výtkám vůči technologickým důsledkům osvícenství Hejdánek zdůrazňuje, že pouze sebekritický rozum je schopen korigovat své vlastní chyby a zůstává nezbytným pilířem moderní evropské identity a odpovědnosti.