Tento rozhovor s filosofem Ladislavem Hejdánkem se zabývá aktuální krizí křesťanství a jeho role ve společnosti. Hejdánek kritizuje rozdělení křesťanů jako skandál a varuje před povrchním přizpůsobováním se novým trendům, které by mohlo vést k „zmařené soli“. Diskutuje význam církve pro společnost, přičemž zdůrazňuje, že by církev neměla spoléhat na finanční podporu státu, ale spíše se soustředit na svou podstatu. Poukazuje na to, že křesťanství není masový jev, ale spíše „kvasnice“, které proměňují těsto společnosti zevnitř. Kritizuje redukci evangelia na pouhé morální principy a zdůrazňuje aktivní, „činnou“ víru, která se nebojí a jedná. Věří, že víra a věda nejsou v rozporu, ale že věda sama o sobě vyžaduje jistou formu víry – nadšení a očekávání od budoucnosti. Hejdánek také argumentuje, že nejlepší cestou pro křesťany v moderní společnosti je nic od ní nepožadovat, čímž se vyhýbají nedůvěře a institucionální kritice. Konečným poselstvím je „dělat, věřit a nebát se“ jako podstata pravého křesťanství.