V rozhovoru s Ladislavem Hejdánkem se tento významný filosof kriticky vyjadřuje k české politické scéně konce 90. let, kterou vnímá jako pouhé „divadélko“ odvádějící pozornost od zásadních globálních témat, jako jsou ekologické hrozby či krize na Blízkém východě. Hejdánek analyzuje duchovní vyčpělost Evropy a křesťanství, které podle něj rezignovalo na svou podstatu aktivního vstupu do světa. Hlavní ostří kritiky míří na česká média, jež dle Hejdánka upřednostňují povrchní vystupování politiků před hlubokou reflexí intelektuálů a spisovatelů. Naději spatřuje v jednotlivcích, kteří se odmítají podvolit společenskému úpadku a hledají cestu ke kořenům evropské vzdělanosti. Rozhovor se dotýká i tehdejší politické situace, osudu stran jako ODA či Unie svobody a role osobností typu Erazima Koháka. Filosof uzavírá apelem na novinářskou profesi, která vyžaduje zásadní změnu přístupu k tématům vědy, univerzit a mravnosti, aby dokázala oslovit veřejnost bez ideologického podbízení.