Tento text se zabývá životem a podzemními aktivitami Ladislava Hejdánka, významného českého filosofa a mluvčího Charty 77. V socialistickém Československu vedly Hejdánkovy nemarxistické postoje k profesním zákazům, které jej donutily pracovat v dělnických profesích, například jako topiče či skladníka. Navzdory neustálému policejnímu dohledu hrál klíčovou roli v organizování „Patočkovy univerzity“ – ilegálních filosofických seminářů konaných v soukromých bytech. Tato setkání pěstovala intelektuální odboj a získala mezinárodní rozměr díky podpoře nadací Jana Husa, které zprostředkovaly návštěvy předních západních učenců, jako byli Jacques Derrida, Jürgen Habermas či Richard Rorty. Rozhovor podrobně líčí související rizika, včetně medializovaného zatčení Jacquese Derridy v roce 1981. Hejdánek zdůrazňuje, jak tyto tajné semináře uchovávaly nezávislé myšlení až do roku 1989. Odkaz tohoto podzemního vzdělávání je patrný na osudech jeho studentů, kteří po převratu obsadili významné posty v české akademické sféře i politice, což dokládá trvalý dopad jeho filosofického a občanského nasazení.