Text Gerharda Ebelinga se zabývá fundamentální otázkou podstaty víry a možnostmi jejího srozumitelného vyjádření v současném světě. Autor nejprve reflektuje obtíže dorozumění o víře, která je často redukována na dogmatický souhlas nebo mylně stavěna do protikladu k vědeckému poznání. Skrze historicko-jazykový rozbor ukazuje, že pojem víry má specifický biblický původ, v němž znamená především bezvýhradné spolehnutí se na Boha jako základ existence. V novozákonním kontextu se pak víra stává ústředním vztahem k osobě Ježíše Krista, který ji probouzí a naplňuje. Ebeling formuluje pět tezí, v nichž definuje víru jako totální existenciální akt, nikoli parciální výkon rozumu či citu. Skutečná víra není náhražkou vědění, nýbrž účastí na Boží moci, která osvobozuje člověka k naději a integritě. Závěrem autor zdůrazňuje, že víra se potvrzuje pouze sama sebou a jejím úkolem je vydávat živé svědectví, které překonává úzkost a dává lidskému bytí pevný základ.