Tento dokument zachycuje vzpomínky Hebe Kohlbrugge, které se primárně zaměřují na její zkušenosti během druhé světové války a bezprostředně po ní. Vyprávění se soustředí na její pobyt v koncentračním táboře Ravensbrück, kam byla deportována v roce 1944. Zde se seznámila s českými spoluvězeňkyněmi, které se staly jejími přítelkyněmi a které jí pomohly přežít. Kohlbrugge podrobně popisuje, jak se její přátelství s českými komunistkami vyvinulo z prostého sdílení životních příběhů až po vzájemnou pomoc v nelidských podmínkách tábora, včetně péče o novorozené děti. Tento zážitek formoval její pozdější život a rozhodnutí vrátit se do Československa. Vzpomíná také na složitost vztahů s těmito přítelkyněmi po válce a na jejich ideologické přesvědčení, které ji tehdy, jako mladé holandské dívce, bylo cizí. Text dále pokračuje diskusí o politické a společenské situaci v Československu a v Maďarsku v pozdějších letech, o roli církve a o obtížných rozhodováních tváří v tvář represivnímu režimu.