Tento dokument představuje přepis diskuse mezi filosofem Janem Hejdánkem a jinými účastníky, která se soustředí především na Rádlovo pojetí pravdy a kritiku Luboše Kohouta. Hejdánek kritizuje Kohoutovo pojetí, které považuje za pragmatické a subjektivní, zejména v kontextu odsunu Němců, a vyčítá mu nedostatek historického myšlení a neschopnost uvažovat v širších souvislostech. Diskuse se dále věnuje povaze pravdy, jejímu vztahu k věcem a lidskému poznání, přičemž se objevují paralely s myšlenkami Schelera a Hegela. Zaznívá zde kritika pozitivismu a zdůraznění subjektivního „stanoviska“ jako klíčového pro pochopení pravdy. Dále se rozhovor dotýká otázek vědy, dějin, politiky a role subjektu v poznání, srovnává pravdu s negentropií a analyzuje vztah mezi pravdou a lží, přičemž lež je charakterizována jako dočasná, relativní a s tendencí ke zjednodušení, zatímco pravda je vnímána jako nezdolná a vedoucí k sebepoznání. Na závěr se diskutuje o aktuálních teologických sporech a přístupu k autoritám.