Rozhovor s bývalými a současnými mluvčími Charty 77 se zaměřuje na hodnocení prvních dvou let existence této občanské iniciativy. Mluvčí zdůrazňují, že Charta není politickou opozicí, ale hnutím za dodržování lidských práv a svobod zakotvených v zákonech. Poukazují na negativní reakci státní moci, která místo dialogu uplatňuje represe, čímž však paradoxně zvýšila mezinárodní pozornost. Diskutují o rozporu mezi formálním právním řádem a svévolnou mocenskou praxí, o snaze Charty podnítit konstruktivní dialog a o důsledcích perzekuce, která se často zaměřuje na méně známé a mladé signatáře. Zdůrazňují význam pravdivého slova, solidarity a vzájemné podpory mezi signatáři a představují výměnu mluvčích jako omlazení a růst hnutí, nikoli jako změnu jeho směřování. Charta 77 je vnímána jako společenský fenomén, který si vydobyl své místo a má co říci jak české společnosti, tak mezinárodní veřejnosti.