Tento rozhovor z prosince 1980 s filosofem Ladislavem Hejdánkem, vedený Jiřím Rumlem, nabízí hluboký vhled do myšlení jednoho z klíčových mluvčích Charty 77. Hejdánek reflektuje svou životní cestu poznamenanou diskriminací a vězněním, přičemž rozvíjí koncept „nepolitické politiky“. Kritizuje tzv. reálný socialismus jako vulgarizaci Marxova učení a volá po emancipaci občanské společnosti z nadvlády hypertrofovaného státu. Významná část je věnována vztahu křesťanství a politiky, kde Hejdánek odmítá náboženský formalismus ve prospěch víry otevřené budoucnosti a odpovědnosti k bližnímu. V kontextu tehdejších událostí v Polsku zdůrazňuje nezbytnost strukturálních reforem a dialogu napříč společností. Rozhovor vykresluje vizi spravedlivého uspořádání založeného na nezadatelných lidských právech a občanské statečnosti, nikoliv na návratu ke starým pořádkům či dogmatickém revolucionářství. Hejdánek zde definuje filosofii jako kritickou reflexi směřující ke kořenům věcí, která musí být společensky angažovaná, ale zároveň si udržovat odstup od mocenské techniky.