Tento text přináší rozhovor s filosofem Ladislavem Hejdánkem, klíčovou postavou Charty 77, u příležitosti třicátého výročí jejího vzniku. Hejdánek vzpomíná na svou roli při formování strategie dokumentu, který se opíral o lidskoprávní závazky helsinských dohod ratifikovaných tehdejší ČSSR. Autor reflektuje dobové přijetí Charty, kdy byli signatáři často vnímáni jako šílenci či nezodpovědní rodiče riskující budoucnost svých dětí. V rozhovoru se věnuje i odkazu Jana Patočky a jeho pojetí mravního základu politiky. Hejdánek s odstupem času hodnotí aktuálnost těchto myšlenek, které považuje za nadčasové, a vyjadřuje se k možnosti vzniku podobné iniciativy v dnešní době. Kriticky poznamenává, že v současném informačním šumu je mnohem těžší prosadit smysluplný hlas, než tomu bylo v éře normalizace. Text nabízí hluboký vhled do morálních dilemat a historického významu jednoho z nejdůležitějších opozičních hnutí v socialistickém Československu.