Tento text představuje rozhovor s významným českým filosofem a mluvčím Charty 77 Ladislavem Hejdánkem, v němž autor reflektuje klíčová témata svého celoživotního myšlení. Hejdánek se zamýšlí nad vztahem filosofie a teologie, přičemž navrhuje nahrazení pojmu „Bůh“ pojmem „Pravda“, kterou chápe jako nepředmětnou skutečnost oslovující jednotlivce. Rozebírá povahu zla a morálního rozhodování, které spatřuje v odvaze k individuálnímu úsudku i za cenu rozchodu s obecným míněním. Kriticky se vyjadřuje k feminismu, jejž přirovnává k ideologii třídního socialismu, a zdůrazňuje společnou odpovědnost za výchovu dětí. V závěru se věnuje otázce mýtu v moderní době, sekularizaci a smyslu církevních staveb, přičemž odmítá triumfalistickou okázalost a politizaci náboženských sporů. Hejdánkovým cílem zůstává rozvíjení nepředmětného způsobu myšlení a výchova mladé generace filosofů k pojmové přesnosti a kritické reflexi tradice.