Studie Ladislava Hejdánka analyzuje Patočkův koncept negativního platonismu a jeho souvislost s lidskou odpovědností. Sleduje vývoj Patočkova myšlení od rané fenomenologie k poválečnému rozlišení mezi objektivitou a neobjektivitou. Ústředním tématem je pojetí nicoty nikoli jako prázdnoty, ale jako transcendentálního nároku či výzvy, která předchází jednání. Negativní platonismus opouští chápání idejí jako věčných jsoucen a interpretuje je jako neexistující, avšak platné výzvy, jež má člověk uskutečňovat v konkrétní historické situaci. Odpovědnost je definována jako svobodná odpověď na tyto neobjektivní apely, čímž vzniká most mezi faktickou daností a „nejsoucnem“ toho, co má být. Hejdánek vyvozuje, že Patočkova iniciativa zakládá neobjektivizující způsob myšlení, který nově definuje lidské jednání jako bytostný dluh vůči světu a situaci, do níž je jedinec postaven.