Tento text přináší svědectví filosofa a mluvčího Charty 77 Ladislava Hejdánka o jeho zadržení československou Státní bezpečností v lednu 1978. Hejdánek popisuje metodu preventivní detence maskovanou za výslech, kterou režim využíval k izolaci disidentů během citlivých událostí, jako byl politický proces v Praze. Líčení se zaměřuje na násilné odvlečení z pracoviště, fyzické týrání a autorův pokus o pasivní odpor. Navzdory hrubému zacházení, zahrnujícímu vlečení po zemi a vystavení chladu, Hejdánek reflektuje otázky lidské důstojnosti a svobody. Text také zmiňuje zneužití filmového záznamu pro chystanou dehonestující kampaň v televizi. Dokument odkrývá rozpor mezi předstíranou zákonností a brutální realitou policejní šikany v normalizačním Československu. Autorův závěrečný dotaz, zda bude ostudou jeho zubožený vzhled nebo samotné jednání moci, zpochybňuje snahu režimu morálně zdiskreditovat obránce lidských práv.