Tento rozhovor z roku 1994 s filosofem Ladislavem Hejdánkem se zabývá vztahem mezi myšlením, literaturou, politikou a budoucností Evropy. Hejdánek nejprve hovoří o své akademické práci a záměru napsat knihu o nepředmětném myšlení. V diskusi o literatuře zdůrazňuje, že velká díla musí být angažovaná a reflektovat svou dobu. V politické rovině analyzuje koncept občanské společnosti a vnímá politické strany jako dočasné útvary vznikající k řešení konkrétních potřeb. Ústředním tématem je krize evropského ducha; Hejdánek varuje před remytizací a úpadkem Evropy, přičemž řešení vidí v neustálém přesahování (transcendování) stávajícího stavu a v návratu k duchovním a právním kořenům tradice. V závěru se zamýšlí nad bojem mezi chaosem a řádem, přičemž jedinou cestu k nápravě světa spatřuje v nové, sebekritické racionalitě a v příchodu státníků vedených velkými idejemi.