Tato studie zkoumá ontologický status lidských práv prostřednictvím konceptu „negativního platonismu“ Jana Patočky. Autor se zaměřuje na napětí mezi univerzální platností lidských práv a rozkladem tradiční metafyziky v moderní éře. Patočka ukazuje, že navzdory konci metafyziky musí filosofie zdůvodnit existenci hodnot, jako jsou pravda či spravedlnost. Na základě myšlenek Emanuela Rádla Patočka reinterpretuje platónské ideje nikoli jako objektivní entity, ale jako „nejsoucna“ či „nevěci“, které však mají zásadní formativní vliv. Lidská práva nejsou vnímána jako subjektivní konstrukty či historické produkty, nýbrž jako apriorní „výzvy“ adresované lidské svobodě, které vyžadují naši odpověď. Text volá po nové metafyzice schopné pracovat s těmito nezpředmětňujícími základy, čímž překonává moderní nihilismus. Interpretací lidských práv jako metahistorických apelů se autor pokouší ukotvit jejich platnost v rovině přesahující jak pozitivní právo, tak historický relativismus.