Ladislav Hejdánek v textu zkoumá „hodnotu hodnot“ a navrhuje odklon od tradičního transcendentalismu směrem k „meontologii“ hodnot. Kritizuje historický vývoj, kdy se hodnoty přesunuly z ekonomické sféry do etiky, což v evropském myšlení vedlo buď k antropologickému relativismu, nebo k formalistickému univerzalismu. Autor tvrdí, že hodnoty bychom neměli chápat jako statická jsoucna, ale jako to, co „přichází“ z budoucnosti jako nenázorný apel. Hodnoty vnímá jako neobjektivní výzvy adresované člověku, které vyžadují vnímavost a interpretaci. Hejdánek přehodnocuje povahu času a kauzality a tvrdí, že události i hodnoty vyvěrají z budoucnosti, nikoli pouze z minulosti. S odkazem na českou filosofickou tradici a myšlení Emanuela Rádla interpretuje pravdu jako základ a kritérium všech hodnot. Závěrem volá po vypracování meontologie jako nové disciplíny studující „nejsoucna“, která sice neexistují v tradičním smyslu, ale propůjčují lidské existenci smysl a směřování, čímž čelí nihilismu moderního zpředmětňujícího myšlení.