Tento osobní záznam filosofa a mluvčího Charty 77 Ladislava Hejdánka líčí jeho zadržení a výslech československou Státní bezpečností (StB) v lednu 1978. V souvislosti s vynesením rozsudku nad disidenty Alešem Macháčkem a Jiřím Laštůvkou byl Hejdánek násilím odveden z pracoviště bez písemného zatykače. Text podrobně popisuje jeho rozhodnutí uplatnit metodu nenásilného odporu skrze mlčení a fyzickou pasivitu, inspirovanou dřívějším příkladem filosofa Julia Tomina. Během zadržení v Bartolomějské ulici byl Hejdánek vystaven fyzickému týrání, včetně vláčení, kopanců a dlouhodobého pobytu v mrazivé místnosti. Výpověď vrcholí popisem filmovaného výslechu, jímž se StB pokoušela Hejdánka spojit s nelegálními tiskovinami pro účely státní propagandy. Hejdánkova reflexe zdůrazňuje zápas o zachování lidské důstojnosti a právní integrity tváří v tvář státní zvůli a fyzickému zastrašování. Dokument je cenným svědectvím o etických i fyzických výzvách, jimž čelili disidenti v období normalizace.