Tento text je odpovědí Ladislava Hejdánka na kritiku Jula Tomina, která se týkala Hejdánkovy recenze knihy Milana Machovce 'Smysl lidského života'. Hejdánek obhajuje svou kritickou pozici a vysvětluje podstatu recenze jako nástroje k hodnocení filosofických postojů autora, nikoli pouze jako shrnutí díla. Hlavním bodem sporu je Machovcova nekonzistence a povrchnost při zpracování etických a antropologických témat. Hejdánek podrobně rozebírá Machovcovo pojetí naděje, které považuje za metafyzické a postrádající skutečný rozměr budoucnosti. Dále kritizuje tezi, že nahlížení člověka jako věci je výchozím bodem lidského kontaktu; argumentuje, že primární je vztah subjekt-subjekt, zatímco objektivizace je projevem degradace lidskosti. Autor zdůrazňuje, že jeho přísná kritika má chránit závažná filosofická témata před kompromitací způsobenou neseriózním přístupem. Text tak reflektuje dobové diskuse o povaze marxistické filosofie, subjektivitě a mravní obrodě v československém kontextu 60. let 20. století.