Tento článek se zabývá složitým vztahem mezi filosofií a pravdou. Autor argumentuje, že porozumění pojmu „pravda“ je neoddělitelně spjato s porozuměním tomu, co je filosofie. Pokus o definování pravdy nás vede zpět k otázce, co je filosofie, a naopak, jaký druh filosofie praktikujeme, ovlivňuje naše chápání pravdy. Článek zdůrazňuje, že ne vše, co se nazývá filosofií, je skutečnou filosofií; pouze skrze optiku pravdy můžeme rozpoznat tu pravou filosofii. Filosofie není jen formální operací s pojmy, ale reflexí, která usiluje o pravdivé uchopení skutečnosti. Klíčovým principem filosofování je otevřenost pravdě a nechat se jí vést. Diskutuje se také o povaze pravdy samotné – zda má předmětný charakter a zda je možné ji uchopit pomocí pojmů. Autor naznačuje, že pravda může být spíše „nepředmětnou“ skutečností, jejíž pochopení vyžaduje způsob myšlení přesahující pouhé uchopování předmětů. Nakonec se článek dotýká i historického vývoje myšlení o pravdě, zejména rozdílů mezi řeckým a hebrejským přístupem.