Tato filosofická studie Ladislava Hejdánka se věnuje kritickému rozboru předmětného myšlení a tematizuje potřebu myšlení nepředmětného. Autor sleduje, jak západní filosofická tradice od antiky po současnost inklinuje k redukci skutečnosti na prostorově fixované a pasivní objekty. Na základě analýzy děl myslitelů, jako jsou Kant, Marx, Heidegger či Levinas, Hejdánek ukazuje, že fenomén subjektu představuje typ skutečnosti, kterou nelze plně zpředmětnit. Klíčovým prvkem je rozlišení mezi intencionálním předmětem, jakožto neproměnným myšlenkovým modelem, a ontickou realitou pravých jsoucen či subjektů. Nepředmětné myšlení není chápáno jako rezignace na pojmy, nýbrž jako otevřenost vůči vnitřnímu smyslu, aktivitě a dějinnosti, které unikají manipulativnímu přístupu vědy. Text rovněž zkoumá roli nemyšleného a situačního kontextu v lidském dialogu. Hejdánek usiluje o restrukturalizaci myšlení, která by umožnila adekvátnější uchopení událostné povahy světa a lidské existence v její celistvosti, aniž by se uchylovala k pouhé objektivizaci.