Článek z roku 1945 pojednává o vztahu mezi státem a výchovou, zdůrazňujíc, že státní zřízení jsou neodmyslitelně spjata s výchovou mladých generací. Výchova slouží státu jako politický prostředek k formování jednotící myšlenky budoucích občanů. Autor však varuje před absolutizací státu a zneužitím výchovy k politickým účelům, což dokládá na příkladu německé výchovy před druhou světovou válkou. Zdůrazňuje nutnost rovnováhy mezi politickou a kulturní složkou výchovy, přičemž kulturní výchova by měla mít přednost, neboť poskytuje základ pro kritické myšlení a argumentaci. Demokratická výchova by měla umožnit vzdělání všem, nikoliv je za každou cenu „vzdělávat“. Článek upozorňuje na nebezpečí nadměrné politické výchovy na úkor té kulturní.