Tento článek referuje o Evropské konferenci křesťanských studentských vůdců, která se konala v lednu 1947 v belgickém Lustinu. Ústředním tématem bylo poslání Evropy mezi Východem a Západem v poválečném světě. Dr. Paul Anderson analyzoval specifika ruského duchovního vývoje, poznamenaného absencí renesance a reformace, což vedlo k transformaci mysticismu v moderní aktivismus. Francouzský filosof Paul Ricoeur ve své přednášce obhajoval nezastupitelné místo evropské tradice a paměti, přičemž varoval před nacionalismem a vyzýval k federalizaci a sociální spravedlnosti jako prostředkům k ochraně lidské důstojnosti. Profesor T. Bachmann hovořil o situaci v USA, nihilismu a americkém pojetí socialismu. Součástí programu byly i biblické studie a zprávy o univerzitní činnosti. Československá delegace významně ovlivnila diskusi o společenské odpovědnosti křesťanů, když prosadila názor, že církve mají povinnost vyjadřovat se k politickým a sociálním otázkám, pokud jsou v rozporu s křesťanskou etikou. Konference úspěšně vytýčila úkoly pro poválečnou obnovu evropského duchovního života.