Tento text představuje autorovu odpověď na kritiky jeho předchozí práce „Rádlovo pojetí pravdy“ (RPP). Autor reaguje na poznámky recenzentů Šimsy a Trojana, přičemž si uvědomuje, že jeho vlastní formulace mohly vyvolat odpor. Hlavním cílem článku není polemika, ale dvojí služba myslícího člověka bližním: pomoci v ujasnění si vlastních myšlenek a poukázat na nedostatky v argumentaci druhých. Autor se dále zabývá klíčovým rozlišením mezi „pravdou“ a „pojetím pravdy“. Kritizuje interpretace recenzentů, kteří podle něj pletou tato dvě pojmová pole, zejména pokud jde o koncept „počátku“ a „pravdy“ jako takové. Autor odmítá statizující pojetí evoluce a zdůrazňuje, že nové kvality vznikají transformací starých, nikoli pouhou kombinací. Dále rozebírá, jak toto pojetí interpretují recenzenti, a vysvětluje rozdíl mezi ontickým a noetickým počátkem pravdy. Autor argumentuje, že pravda není přirozeným počátkem poznání, ale spíše jeho cílem. Závěrem se věnuje vztahu pravdy a subjektu, přičemž zdůrazňuje, že pravda není subjektem ani objektem, ale spíše tím, co subjekt konstituuje a k čemu se vztahuje. Autorův text, ačkoliv je nedokončený, představuje hlubokou filosofickou reflexi o povaze pravdy a jejím vztahu k lidskému poznání a bytí.