Článek se zabývá podstatou filosofie, která je nerozlučně spjata s myšlením a jeho vyčerpávajícím zkoumáním. Filosofie není primárně poznáním, ale spíše průpravou k němu, založenou na reflexi a sebepoznání vědomí. Vědomí, které je samo sobě obsahem, je konstitutivním předpokladem veškerého poznání, včetně vědy. Vědecká práce je kritická jak k předmětu, tak k sobě samé, což vyžaduje neustálou kontrolu subjektivního přístupu. Dále text rozlišuje filosofii jako ideologii a jako teorii. Zdůrazňuje, že zatímco ideologický, společenský rozměr filosofie je významný, rozhodující je otázka její pravdivosti a teoretické úrovně. Filosofie by měla být posuzována z hlediska jejích argumentů a teoretických předpokladů, nikoli pouze společenské účinnosti. Existuje rozdíl mezi vědou a filosofií v odpovědnosti za společenské působení: vědec má zajistit, aby jeho poznatky nebyly zneužity, zatímco filosof se musí aktivně podílet na promýšlení a lepším uspořádání společnosti.