Tento článek se zabývá Feuerbachovou antropologií a jeho filosofií náboženství, přičemž analyzuje jeho hlavní koncepty a klíčové problémy. Autor tvrdí, že Feuerbachovo úsilí odhalit podstatu náboženství jako antropologie bylo sice humanisticky motivováno, ale jeho vlastní pojetí člověka bylo chybné. Feuerbach sice správně identifikoval, že náboženství je projevem člověka a jeho podstaty, ale jeho metoda nedokázala plně uchopit lidskou bytost. Článek kritizuje Feuerbachovo chápání vědomí a subjektivity, zejména jeho nedostatek porozumění reflexi a časovosti. Autor argumentuje, že Feuerbach ztratil člověka, protože jej nechtěl doprovázet na jeho cestě vývoje a nepřijal jeho historický a procesní charakter. Navzdory těmto nedostatkům je Feuerbachovo neúnavné hledání člověka oceňováno jako vzor pro humanisty. Článek poukazuje na to, že člověk není pevně daná entita, ale neustále se dotváří a jeho pojetí je výsledkem praxe. Konečně, autor zdůrazňuje, že Feuerbachova filosofie je v jádru konzervativní, protože odmítá možnost přesahu člověka nad sebe sama a jeho vývoj.