Tento text reflektuje dílo Pierra Teilharda de Chardin, zejména jeho klíčový spis „Lidský fenomén“. Autor nejprve nastiňuje skličující pohled moderní astronomie, v němž se člověk jeví jako bezvýznamná náhoda v nekonečném vesmíru. Proti této beznaději staví Teilhardovu vizi, která integruje paleontologii, biologii a teologii do grandiózního obrazu vesmírného vývoje. Teilhard chápe člověka jako vrchol evoluce a průkopníka kosmu, nikoli jako cizince v mrtvém světě. Text sleduje Teilhardův životní osud i posmrtné vydávání jeho děl, která byla církevní cenzurou dlouho potlačována. Jádrem úvahy je analýza evolučního směřování od vzniku hmoty přes život až k noosféře a bodu Omega. Teilhardův přínos není spatřován pouze v syntéze vědy a víry, ale především v pokusu o sjednocení moderního života skrze univerzální kosmickou perspektivu, která dává lidskému úsilí nezpochybnitelný smysl a cíl v éře sjednocujícího se lidstva.