Tento text z roku 1965 se zabývá pojetím křesťanské tradice v kontextu moderní sekularizace a krize tradičních hodnot. Autor rozlišuje dva základní typy tradice. První, „napodobující“ typ, vychází z archaických mýtů a historismu; zaměřuje se na fixní vzory a pouhé uchovávání minulosti. Druhý, „prorocký“ typ, čerpá z biblické tradice Izraele a Ježíše Krista. Tato tradice nevidí víru jako statické opakování, nýbrž jako dynamickou „cestu“ a otevřenost vůči budoucnosti. Víra je definována jako vnitřní událost a výzva k proměně světa, nikoli jako náboženský systém či soubor dogmat. Autor volá po nové, „nereligiózní“ reflexi víry, která osloví moderního člověka a přispěje k univerzální jednotě lidstva skrze proces „koreflexe“. Pravá tradice nespočívá v konzervování faktů, ale v tvůrčím navázání na pohyb víry směřující vpřed k budoucímu zaslíbení.