V tomto dopise z roku 1977 reaguje Ladislav Hejdánek na Jana Tesaře v souvislosti s aktivitami neoficiálního vzdělávání, tzv. „akademií“ v Brně. Hejdánek kritizuje Tesařovo hodnocení policejních zásahů jako „umírněných“ a zdůrazňuje, že nezákonnost postupu státní moci přetrvává. Bytové semináře vnímá jako nezbytnou, byť primitivní a náhražkovou reakci na hlubokou krizi univerzitního vzdělávání, které podle něj ztratilo svou vnitřní jednotu (univerzum) a rozpadlo se na izolované odborné disciplíny. Autor rozvíjí myšlenku „nepolitické politiky“, v níž vzdělání a kultura plní politickou roli v širším smyslu služby obci. Zásadním filosofickým tématem je zde primát pravdy nad „humanistickými kritérii“ či politickým prospěchem; pravda musí být instancí nadřazenou člověku i moci. Text se rovněž věnuje kritice oficiálního marxismu jakožto dogmatického „engelsismu“ a zdůrazňuje potřebu otevřenosti vůči budoucnosti a pravdě jako jedinému základu skutečné lidské jednoty.