Text Ladislava Hejdánka z roku 1984 představuje reakci na polemiku publikovanou pod pseudonymem Florestan v Kritickém sborníku. Autor se v něm vrací ke svému pokusu o dialog s marxisty a bývalými členy komunistické strany, kteří byli vyloučeni po roce 1968. Hejdánek v textu vyjasňuje své politické a filosofické pozice: ačkoliv marxismus jako filosofii nepřijímá, uznává jeho podněty a v politické rovině se hlásí k ideálům sociální demokracie. Vzhledem k tehdejší absenci nových politických koncepcí vyjadřuje ochotu hledat spojence mezi reformními komunisty usilujícími o demokratizaci. Kritizuje Florestanův konfrontační přístup, který podle něj postrádá vůli k věcnému rozhovoru a sklouzává k politickému nihilismu či revanšismu. Hejdánek zdůrazňuje nutnost konstruktivního myšlení o nápravě věcí veřejných pro budoucí generace. Esej je obhajobou otevřenosti a hledání společných východisek navzdory ideologickým rozdílům v zájmu budování nové společnosti.