Tento text kriticky analyzuje současný stav výuky filosofie na vysokých školách a upozorňuje na nedostatečnou připravenost studentů i nevhodné pedagogické metody. Autor odmítá redukci filosofie na pouhé historické přehledy a terminologické minimum, které studenty učí pouze hovořit o filosofii namísto skutečného filosofického myšlení. Dokument zdůrazňuje specifickou povahu filosofie, která se na rozdíl od speciálních věd nezabývá vymezenými objekty, ale celkem světa a nezpředmětnitelnými fenomény, jako je pravda či subjektivita. Navrhuje reformu výuky, v níž by úvodní kurzy sloužily k dekonstrukci předsudků a rozvoji kritické reflexe, zatímco pokročilé přednášky by měly studenty uvádět přímo do myšlenkové dílny badatele. Autor argumentuje, že encyklopedické znalosti patří do učebnic, zatímco smyslem přednášky je živé předvádění filosofické metody a rozvíjení schopnosti samostatného, radikálního tázání. Cílem je vychovat autentické myslitele, nikoli pouhé pseudo-intelektuály ovládající žargon bez hlubšího vhledu do podstaty vědeckého a filosofického uvažování.