Tento text se zabývá potřebou nového filosofického založení konceptu lidských práv. Autor poukazuje na to, že ačkoli je koncept lidských práv relativně nový, objevující se v politické a právní filosofii v 17. století, jeho historické kořeny a filosofické předpoklady vyžadují kritické přezkoumání. Zvláštní pozornost je věnována posunu ve významu slova „právo“ – z původního důrazu na povinnost k současnému chápání jako nároku a svobody. Text kritizuje tradiční odkaz na „přirozenost“ lidských práv, zejména v souvislosti s deklaracemi svobod a práv od narození, a ukazuje, že toto pojetí je problematické. Autor navrhuje nové filosofické uchopení lidských práv, které by se odvrátilo od statického pojetí „daného“ a „jsoucího“ směrem k dynamickému chápání „toho, co má být“ a „toho, co přichází z budoucnosti“. Klíčovou myšlenkou je, že lidská práva nejsou vlastnictvím člověka, ale naopak práva mají nás a rodíme se do nich, stejně jako pravda má nás. Text zdůrazňuje, že tato práva nejsou založena na přirozenosti ani nejsou dána s narozením, ale představují „nepředmětné výzvy“ z budoucnosti, na něž pozitivní právo reaguje. Závěrem autor volá po hluboké revizi a novém filosofickém založení myšlenky lidských práv, které by opustilo zastaralé koncepty a otevřelo nové perspektivy.