Tento dokument představuje životní osudy a myšlenkový svět významného českého filosofa Ladislava Hejdánka. Prostřednictvím rozhovoru nahlížíme do jeho dětství formovaného protestantskou tradicí a otcovou zkušeností s národnostním soužitím. Hejdánek popisuje své studium na Filosofické fakultě UK, které bylo poznamenáno poúnorovými čistkami, i následná desetiletí, kdy byl nucen pracovat v dělnických profesích jako kopáč či topič. I přes nepřízeň komunistického režimu se věnoval hlubokému studiu a pořádání bytových seminářů. Významná část textu se věnuje vzniku Charty 77, u jejíhož zrodu stál, a jeho roli při formulování požadavků založených na mezinárodních paktech o lidských právech. Hejdánek reflektuje svůj koncept „nepředmětného myšlení“, jímž navazuje na Emanuela Rádla a Jana Patočku. Závěrem kritikuje nedostatek občanského odporu a mravní úpadek společnosti, přičemž zdůrazňuje potřebu noblesy a integrity v politickém i osobním životě.