Text Ladislava Hejdánka se zamýšlí nad hlubokým vztahem mezi filosofií, člověkem a Pravdou. Autor zásadně odmítá utilitární pojetí filosofie a zdůrazňuje, že jejím hlavním cílem není bezprostřední prospěch lidí, nýbrž oddanost Pravdě. Pravda v tomto pojetí není statickým jsoucnem ani předmětem, ale má 'mé-ontický' charakter a k člověku přichází z budoucnosti. Hejdánek vychází z myšlenky Emanuela Rádla, že 'pravda má nás', což znamená, že člověk má být Pravdě k dispozici a nechat se jí oslovovat. Ačkoliv je lidský život bez filosofie biologicky možný, pro Evropana představuje filosofické myšlení dějinnou nutnost a ochranu před úpadkem. Autor přirovnává filosofii k nezbytné vakcíně proti nebezpečným 'duchovním infekcím', jako jsou fašismus, nacionalismus či ideologický teror. Pěstování kritické filosofie na vysoké úrovni a svobodná diskuse jsou pak jedinou účinnou obranou proti šíření ničivých myšlenkových epidemií a pseudo-filosofií v moderní společnosti.