Tento text reflektuje ruskou vojenskou intervenci v Gruzii v srpnu 2008 a zasazuje ji do širšího historického a geopolitického kontextu. Autor srovnává tehdejší dění s událostmi jako pražské jaro 1968, mnichovská dohoda či vypuknutí druhé světové války a varuje před opakováním tragických chyb minulosti. Kritizuje pasivitu západních mocností a neschopnost Evropské unie jednotně reagovat na agresi. Podle autora nejde Rusku pouze o separatistická území nebo kontrolu ropovodů, ale o strategické posílení pozic v souvislosti s potenciálním budoucím konfliktem v Íránu a o obnovu sféry vlivu v době mocenského vakua na konci Bushova funkčního období. Text vyjadřuje skepsi nad schopností moderních státníků poučit se z dějin a čelit politice appeasementu. V závěru autor spekuluje o roli Číny jako o jediném faktoru, který by mohl ruské ambice korigovat skrze vlastní historické územní nároky na Sibiři, ačkoliv tuto možnost považuje za málo pravděpodobnou.