Tento text, pocházející z roku 1949, se zabývá krizí moderního člověka a jeho místem v souvislosti s křesťanskou vírou a společenskými dějinami. Zdůrazňuje, že porozumění Božímu slovu neznamená jen pronikání do biblického světa, ale především pochopení světa, v němž žijeme. Text volá po uznání totálního Božího nároku, který se vztahuje na všechny oblasti lidského života, včetně zaměstnání, vědy a politiky. Kritizuje izolaci od reálného života a schematické myšlení, které se omezuje na mrtvé biblické reálie. Skutečná poslušnost Bohu není pouhý stav mysli, ale aktivní práce a plnění požadavků v každodenní realitě. Text také varuje před nekritickým přejímáním tradic a zdůrazňuje nutnost uvědomělého navazování na ni, aby bylo možné překonat staré chyby. V době silného vlivu ideologií je klíčová kritičnost a znalost. Krize moderní doby je charakterizována úpadkem víry, primitivismem, romantismem a pozitivismem, což vede k barbarizaci. Namísto „záchrany“ světa je důležité praktické každodenní pomáhání.