Tento text představuje přípravné poznámky Ladislava Hejdánka z roku 1952, které sloužily jako podklad pro jeho odpověď recenzentům studie o Rádlově pojetí pravdy (RPP). Hejdánek se zde kriticky vyrovnává s připomínkami Jana Šimsy a rozvíjí klíčová témata na pomezí filosofie a teologie. Dokument se zaměřuje na vymezení vztahu mezi filosofií a teologií, přičemž klade důraz na ontologické zakotvení pravdy a její dějinnost. Autor zkoumá koncept pravdy jakožto „Slova“ a zabývá se napětím mezi absolutním a relativním pojetím pravdy. Významnou roli hraje otázka „nábožné bezbožnosti“ a zkoumání možnosti zjevení v rámci filosofického diskurzu. Hejdánek odmítá čistě formální pojetí pravdy a namísto toho vyzdvihuje její živou, subjektní a dějinnou povahu. Poznámky reflektují jeho pojetí filosofie jako „služky živého Boha“ a naznačují směr jeho dalšího myšlení v návaznosti na Emanuela Rádla, přičemž se snaží překonat tradiční metafyzické kategorie a zdůraznit odpovědnost myslitele vůči pravdě.