Tento dokument představuje korespondenci mezi Milanem a Lvem Heřmanem (LvH) z roku 1962, která se soustředí na koncept „Jediného života“. Diskuse se vyvíjí od počátečního návrhu pracovat na společných tématech k rozhodnutí Milana soustředit se na téma „Jediný život“. Hlavní myšlenkou je, že život, který žijeme, je jedinečný a plnohodnotný sám o sobě, nikoli pouze přechodný stav. Tato země není „cizina“, ale „země zaslíbená“. Text zkoumá biblické interpretace, jako je Abrahamova cesta nebo izraelský exodus, a rozšiřuje je na celosvětový kontext. Zdůrazňuje, že tento život je „diesseitig“ (pozemský), ohraničen narozením a smrtí, ale zároveň má transcendentní rozměr. Vzkříšení je chápáno nejen jako posmrtný život, ale jako potvrzení důstojnosti a jedinečnosti tohoto života, s důrazem na propojení individuální a kolektivní spásy. Debata se dotýká i srovnání s ateistickým pojetím a zdůrazňuje důležitost poslání a otevřenosti k budoucnosti, kde se plné hodnoty života dosahuje skrze jednotu lidstva v pravdě. Dokument se zabývá také novou interpretací vzkříšení s důrazem na dějinný moment a integrací pozemského do nebeské budoucnosti, a kritizuje zplošťující spiritualizaci.