Tento text z roku 1972 se zabývá obtížemi a povahou úvodu do filosofie. Autor zdůrazňuje, že na rozdíl od speciálních věd, kde je předmět a metody jasně definovány, filosofie sama sobě představuje legitimní problém a svůj vlastní předmět zkoumání. Tato sebereference a inherentní pluralita filosofických přístupů činí úvod do filosofie komplikovaným, neboť nelze uvést do „filosofie obecně“, ale pouze do konkrétního filosofického myšlení. Uvádění do filosofie je proto často spíše učením se technikám reflexe a kontroly myšlení, které umožňují prozkoumat a případně revidovat doposud nereflektované životní postoje. Autor dále rozlišuje tři typy univerzálnosti ve filosofickém myšlení: historickou (časově dané problémy), existenciální (nadčasové základní postoje) a univerzálnost plynoucí ze samotné pravdy, která slouží jako poslední garant konvergence různých filosofických přístupů. Filosofie není pouhou nadstavbou života, ale nezbytným prostorem pro jeho pročištění, zprůhlednění a sjednocení. Text se dotýká i otázky, zda je filosofie aristokratickou záležitostí, nebo zda je přístupná i prostým lidem, přičemž naznačuje, že jejím cílem je oslovit člověka a zpřehlednit svět.