Tento text analyzuje podstatu Charty 77 a argumentuje, že by neměla být vnímána jako politická opozice, ale především jako iniciativa morální. Autor uvádí několik důvodů pro toto tvrzení: Charta nestojí na stejné rovině jako současný politický establishment a její signatáři představují názorově velmi různorodou skupinu, kterou spojuje spíše negativní vymezení vůči režimu než jednotný program. Politická nezkušenost mnoha účastníků a převážně pocitový charakter jejich demokratismu činí formování skutečné politické opozice předčasným. Text zdůrazňuje, že zatímco pro intelektuály je situace politicky neúnosná, pro většinu společnosti jde spíše o odpor morální. Proto je klíčové zachovat Chartu 77 jako platformu pro morální posuzování a vědomí, což bude nezbytné i po překonání současných politických deviací. Přerostlo-li by hnutí v širší občanské iniciativy příliš brzy, hrozilo by jeho roztříštění vlivem vnitřních názorových rozdílů. Cílem je tedy upevnit morální základ jako východisko pro budoucí společenské změny.