Tento text se zabývá ontologickými aporiemi spojenými s pojmem vesmíru (univerza) jakožto souhrnu všeho jsoucího. Autor kriticky zkoumá problém subjektu, který by takový souhrn prováděl a garantoval. Pokud by tento subjekt stál vně univerza, samotný souhrn by nebyl úplný, neboť by nezahrnoval toto jednající jsoucno. Pokud by byl uvnitř, nemohl by garantovat kontakt se všemi ostatními prvky. Tato diskuse vede k úvahám o pluralitě možných subjektů a hrozbě nekonečného regresu. Druhá část textu se zaměřuje na fyzikálně-ontologické meze komunikace mezi jednotlivými událostmi, označenými jako primordiální události. Autor zdůrazňuje, že jakýkoli kontakt mezi nimi, ať už přímý nebo zprostředkovaný, je limitován prostoročasovými podmínkami a konečnou rychlostí šíření interakcí, která nepřesahuje rychlost světla. Tím je zpochybněna možnost okamžitého a totálního propojení všech prvků v jeden naráz uchopitelný celek.