Text Ladislava Hejdánka se zabývá zásadním významem presokratického myšlení pro současnou filosofii. Autor zdůrazňuje, že filosofie je bytostně spjata se svými dějinami a předchůdci. Hlavním tématem je řecký „vynález“ pojmového myšlení, který umožnil reflexi, ale zároveň vedl k tradici „zpředmětňujícího“ myšlení, v níž byl intencionální předmět mylně ztotožněn s reálnou skutečností. Dokument analyzuje protiklad mezi Parmenidovým popřením změny, založeným na logice identity, a Hérakleitovým pojetím světa jako neustálého dění sjednoceného Logem. Hejdánek argumentuje, že návrat k presokratikům je nezbytný pro odhalení hlubokých omylů evropské metafyziky a pro nové pochopení vztahu mezi myšlením a skutečností. Hérakleitův Logos zde není chápán jako předmět, ale jako vládnoucí princip, což otevírá prostor pro moderní interpretaci ontologické diference a nepředmětné skutečnosti, kterou pozdější systematická filosofie zatemnila.