Tato práce se zabývá vymezením pojetí člověka a filosofické antropologie v širším teoretickém a praktickém kontextu. Hlavním východiskem je teze, že jakákoli reflexe lidské identity a podstaty musí být ukotvena v určitém rámci, kterým je v tomto případě ekologická problematika. Autor však nepracuje s úzkým pojetím ekologie jako pouhé vědy o životním prostředí, nýbrž usiluje o její zásadní rozšíření. Toto pojetí je úzce spjato s fenomenologickým konceptem „světa našeho života“ (Lebenswelt). Text kriticky reflektuje Husserlovo vnímání tohoto pojmu, které považuje za příliš restriktivní, a navrhuje inkluzivnější přístup. Ekologie je zde chápána jako projektivní reflexe, která umožňuje nahlédnout člověka v jeho celistvosti a v jeho vztahu k okolnímu světu. Cílem je ustavit novou ontologickou základnu pro antropologické bádání, která by odpovídala výzvám moderní doby a reflektovala vzájemnou provázanost lidské existence a prostředí, v němž se odehrává. Takto rozšířená ekologie pak slouží jako klíčový nástroj pro pochopení místa člověka v univerzu.