Tento text zkoumá povahu filosofické logiky a její vztah k širší filosofii, počínaje Aristotelem a jeho logickými spisy Organon. Rozlišuje mezi formální logikou a filosofickou logikou, přičemž zdůrazňuje, že logika jako samostatná disciplína se z filosofie vydělila. Autor se zabývá interpretací Herakleitova výroku „FYSIS se ráda skrývá“ a Sofoklovým pojetím času (CHRONOS), analyzuje etymologii a filosofické užití klíčových pojmů jako ARCHÉ, HYPOKEIMENON a HYPOTHESIS, a poukazuje na možné směrnice, které ovlivnily evropské myšlení. Dále se text věnuje povaze LOGU a jeho vztahu k FYSIS, kritice tradiční logiky (např. Josefa Tvrdého) a analýze Aristotelova pojetí slova jako nejmenší části LOGU. Zkoumá se také pojem a jeho souvislost s logickým myšlením a jazykem. Nakonec text obhajuje LOGOS jako základ nejen lidského myšlení a promlouvání, ale i nepředmětných výzev, které přesahují danou skutečnost a směřují k pravdě, dobru a kráse, a kritizuje postmoderní snahy o odmítnutí LOGU.