Přednáška se zabývá filosofickým pohledem na Ježíše a kritikou mýtu. Autor vychází z historického a filosofického kontextu evropského myšlení, který je formován střetem hebrejské a řecké tradice. Klade důraz na to, že filosofie se primárně ptá a klade otázky, nikoli pouze potvrzuje existující názory. Analyzuje postavení Ježíše v tomto střetu, zdůrazňujíc jeho roli jako posledního představitele starozákonní tradice před nástupem řecké filosofie. Zkoumá pojetí víry u Ježíše ve srovnání s Pavlem a poukazuje na vliv řeckého myšlení v raném křesťanství, zejména v Janově evangeliu. Text kritizuje přílišnou závislost na tradičním pojetí víry a navrhuje nový typ pojmovosti, který by se nezaměřoval pouze na předměty, ale i na subjekty a osoby, čímž by se mohlo předejít zpředmětňující vadě řecké filosofie. Filosofický přístup k Ježíšovi je podle autora nezbytný a provází celé dějiny křesťanství. Nakonec se ptá, zda výzva k metanoii platí i pro filosofa.