Přednáška se zabývá vztahem mezi filosofií a vědami, tématem často opomíjeným, avšak bytostně filosofickým. Zdůrazňuje, že filosofie není věda a neměla by se o to snažit, protože má unikátní schopnost zabývat se celkem, veskírnem, což vědy ze své podstaty nemohou. Filosofie je především reflexí myšlení a myšlenkových pochodů, nikoli jen teorií. Vědy se vyvinuly z filosofie a jejich vztah se historicky mění. Autor uvádí, že vlastní sebepochopení je pro vědy problém, protože jim chybí prostředky pro reflexi vlastní podstaty mimo rámec své kompetence. Transdisciplinarita je vnímána jako reakce na technizaci vědy a její proměnu z poznávání v pouhé uskutečňování a manipulaci, často pod vlivem politiky a ekonomiky. Filosofie není jen o myšlení, ale o celém životě a usiluje o pravé poznání a moudrost. Odlišuje se od věd tím, že je schopna klást otázky o své vlastní podstatě a hledat na ně odpovědi. Profesionalita filosofické reflexe spočívá v systematičnosti, principech a radikálnosti. Na rozdíl od věd, kde existuje sdílený základ, filosofie nemá jednotný základ, ale spíše různé přístupy a klasiky, čímž se odlišuje od vědeckého aditivního pokroku.