Text dopisu č. 19 z roku 1977 představuje filosofickou kritiku pojetí lidských práv v tehdejším socialistickém Československu. Autor reaguje na teze prof. Mileny Srnské, podle níž je podstata lidských práv v socialistické společnosti odlišná od společnosti kapitalistické a tato práva jsou plně závislá na vnitrostátní legislativě. Autor argumentuje, že lidská práva mají univerzální charakter a existují nezávisle na uznání státem či mezinárodními smlouvami; ty je pouze uznávají, respektují a garantují, nikoliv konstituují. Skutečnost, že socialistické státy ratifikovaly mezinárodní pakty o lidských právech, potvrzuje existenci společného základu, který přesahuje ideologické rozdíly. Autor dále vyvrací tvrzení, že jednotlivec není subjektem těchto práv, a zdůrazňuje, že stát nemá pravomoc lidská práva lidem udělovat, neboť jsou mnohem starší a hlouběji zakořeněná než jakýkoliv státní útvar. Kritika je zasazena do kontextu Charty 77 a obhajoby základních svobod proti ideologickému ospravedlňování tehdejšího statu quo.