Tato práce se zabývá analýzou VIII., IX. a X. knih Augustýnova díla De Civitate Dei. V knize VIII. Augustin rozebírá přirozenou teologii a hodnotí platónské učení, které považuje za nejbližší křesťanství. Soustředí se na platonické rozdělení bytostí a zejména na problematiku démonů, které kriticky zkoumá. Oponuje myšlence, že by démoni mohli být prostředníky mezi lidmi a bohy, zdůrazňujíc, že lidé, ač smrtelní, mohou díky rozumu ovládat své vášně, na rozdíl od nešťastných věčných démonů. Kniha IX. dále rozvádí tuto argumentaci, odmítá existenci „dobrých“ démonů a potvrzuje, že lidská ctnost spočívá v ovládání vášní, nikoli v jejich absenci. Augustin zdůrazňuje, že skutečným prostředníkem mezi Bohem a lidmi je Kristus, který v lidském těle přinesl spásu a nesmrtelnost. Kniha X. pak přináší rozptýlenější tematické úvahy.